Sociální sítě také stále ještě dobývají svět. Jsou nejpozoruhodnějším a nejrychlejším trendem v komunikacích. V nesčetných odborných studiích je Facebook mediálními experty opravdu pestře reinterpretován – jako marketingový kanál (pozor na jeho více „P!“ varují kotleriáni), jako PR komunikace, deroucí se mimo koryto, ( „pozor na frustrované zákazníky, kteří si stěžuji jinde, než kde to máte pod kontrolou!“), nebo jen jako slibná reklamní pastvina pro vše zahrnující full-service komunikačních agentur (pozor na podcenění marketingového mixu!). Ničím z vyjmenovaného sociální sítě zatím ve skutečnosti nejsou a protože nejsou tím, čím nám být zdály, odsouváme je v rozladě na vedlejší kolej.

O Facebooku toho samozřejmě bylo napsáno už hodně. Jen pro dokreslení chmurné atmosféry uvádím některé tituly „Sociální síť –kamarád nebo nepřítel“, „Facebook budí vášně“, „Sociální media a naše deziluze“ , „Milovaný a proklínaný Facebook“, „Sociální sítě-noční můra“ a samozřejmě i článek na Lupě „Komerční význam sociálních sítí je pochybný“, který mě přinutil reagovat. Ne snad proto, že bych chtěl obhajovat komerční význam sociálních sítí, ty se obhájí zcela určitě samy i bez mého přispění. Nejsem dokonce ani přesvědčen, že komerční význam je to, co dělá Facebook cool. Cítím však potřebu reagovat na některé použité argumenty protože jsou, eufemisticky bráno, příliš zjednodušené to věci neprospívá.

Problém mám už s označením Facebooku jako privátního prostoru, kam si zveme přátele na párty. Neočekávaná obliba Facebooku spočívá také v tom, že mlčící většina dnes nevlastní nic, na co by se dala pověsit cedule „private“. Lidé na síti o sobě říkají hrozné věci a ještě horší dělají, aby je tam říkat mohli a „ti druzí“ si jich všimli. To je jádro pudla a výzvou pro vážnou studii a musím to zmínit. Možná má mlčící většina „soukromí“ příliš mnoho na to, aby ho oddělovala – a vlastně není od čeho.

Také mě iritují „komerční mega firmy“, které se zde nechají prezentovat jako parta správných chlapíků s legračním image a pro které jenom čirou náhodou šije Armani, zatím co oni vlastně touží jen po tom, aby je všichni teenageři na světě milovali. A proto dělají svůj business. Ale téměř stejně mě irituje chlapík, který to shrne do neslaného a nemastného hodnocení, na což má samozřejmě právo, jenže je shodou okolností opinion maker a jeho slova mají hodnotu trendu, zvláště píše – li je na tak prestižním portále jakým je LUPA.

Ano, zjevně vidím Facebook z jiného úhlu pohledu. Facebok jistě není příležitostí pro reklamní giganty, protože je jejich hrobem. Na Facebooku peníze nejsou ? Ale jistě že ano, ale jinde a jinak. Nejsou v billboadech , provizích z PR článků atd. Facebook obnovuje prosté povídání lidí s lidmi – a lidi zkrátka dávají přednost tomu popovídat si s někým, koho znají před někým, kdo se schová za reklamu, sekretářku a své PR odělení. Troufám si tvrdit, že pokud by existovala vymoženost sociálních sítí v dobách kdy začínala reklama jako řešení potřeby někomu říct, že umím něco, co by on možná potřeboval, reklama v tom dnešním slova smyslu by vůbec nevznikla. Reklama je slepé – a drahé – rameno komunikace.

Podíváme-li se na sociální sítě takto, pak je zbytečná úvaha zda je nebo není Obama první FB prezident, tak jako se o JFK říkalo, že je první TV prezident, nebo že diktátorské režimy padají, protože masy komunikují na Facebooku . Na Facebooku přece o masy nejde, protože srocení občanských komunit v masy je, alespoň tomu chci věřit, zábleskem vypjatých situací, zatímco Facebook je živen zážitkem všedního dne. Tak všedního, jakým dříve bylo sepětí podnikání s osobním životem v dobách, kdy i děti chápaly, čím se rodina živí a úvahy o zajištění životních potřeb byly nedílnou součástí rodinných i sousedských diskuzí a nikoli komerční reklamou.

V důvodech, proč lidé chodí na facebook, tento leitmotiv převládá. Můžeme to nazývat WOM, nebo BUZZ, tady lidé už dávno vědí, že zajímavé informace se šíří spontánně od úst k ústům a možnost zeptat se těch, co vědí, mají zkušenost, je lepší než věřit.

Na Facebooku nejsou dlouhodobě obvyklé velké peníze pro reklamní agentury, ale tyhle peníze už nebudou prakticky nikde, snad jen pro pár celosvětových hráčů, protože tenhle svět už je pryč. Facebook je příležitost pro ten pravý guerilla marketing. Firmy, které se do tohoto boje pustí získávají novou pozici, za menší peníze, ale s potřebným vyšším vlastním nasazením a nápadem. Svět se mění a nechce mluvit se stíny, taková je pravda o Facebooku. Reklama je předstíraní komunikace, Facebook je naživo a to lidi poznají . A jestli funguje? A jak! Za posledního půl roku jsme pro desítky firem vedli desítky kampaní v prostředí Facebooku, jak PPC tak na profilech a tuhle pravdu máme ověřenu .

Petr Styx, Milan Tříska , srpen 2011

I to je pravda. O mnoho víc vám podrobná studie o Facebooku neřekne. A nám se to zdá málo.

Podrobná studie nabízí spoustu podrobných dat. Pokud vás zajímají statistiky, dostane se vám jich vrchovatě. Ale třeba potvrzení faktu „čím více peněz investujete, tím více aktuální pozornosti získáte“ se vám dostane od každého vychovaného číšníka. Jiné statistiky skrývají mlhavější poznatky a nemůžete si byt jisti, co čísla vlastně znamenají. Jejich nezakotvená expozice je jen skicou, nebo je interpretována ad hoc, někdy na více místech s protichůdnými závěry ( je počet fanoušků významný nebo je to redundantní výsledek pletich?). Statistickým údajům chybí nějaký spojující příběh. V tomto ohledu zůstává autor „němým svědkem“ zachycujícím několik (z opatrnosti) nulových hypotéz. Bohužel takto cesta k poznání nefunguje. Studie vás nechá na holičkách v tom podstatném – nenabízí to, čemu se dnes říká „actionable insight’“ něco, co vás zaujme a nakopne k aktivní práci. Říká se že sama statistika je jako bikiny. To co ukazují, je interesantní, ale to podstatné k životu zůstává skryto.

Další, zajímavější části studie odvážnými interpretacemi hýří, zde ale naopak průkazná data chybí. Kaleidoskop sdělení z praxe vyvrací jiná sdělení z praxe. Závěr? Oproti šedé teorii je strom praxe zelený – i když opatrně, Facebook se podle autora příliš nezelená. Většina firem komunikuje na Facebooku, protože na něm nelze nebýt.

Silným motivem je „bandwagon efekt“ naskočit do rozjetého vlaku, ve kterém hraje kapela případným vítězům, protože tím kdo je vlastně na Facebooku vítězem si zde nikdo (ani autor studie) není zcela jist. Pro české firmy zatím zůstává Facebook problematicky uchopitelnou sociální sítí a hledají způsoby jeho využití. Pokud by skutečně platilo, že ho většinou využívají k budování brandu (máme opravdu tolik českých značek?) a stránky funkčně považují za direct mail (!!!) prožívají dilema domorodce – pořídili si nový bumerang a starý nemohou zahodit. Patrně už zapomněli, že mezilidské interakce jsou košatější než asi sto let starý marketing udržovaný soustavnými reinkarnacemi.

Je zde sice plno cílových skupin (obávám se, že většina), které před marketingem prchají a proto se je nedaří identifikovat, natož vhodně oslovit. Jsou to fosilie (vyhynulé publikum).
Zatím co marketingem znechucený svět míří od šíření poselství širokému okruhu posluchačů (broadcasting) k jeho expozici jen užšímu publiku (narowcasting) a kmenovějším formám komunikace, studie takový trend podezírá z excesů – k nevázané ochotě podpořit hloupé cokoliv, což autora vedlo až k pozoruhodným položkám ve výčtu nevýhod Facebooku -„nutnost komunikovat s negramotnými uživateli.“ až k definici hrozeb- „možná lavina záporných komentářů a zpráv“ a nutnost komunikovat s rozhněvanými odpůrci firmy“(3x !!!)

S opatrností se nedá než souhlasit. My bychom jen doplnili, že český Facebook tak následuje smutné trendy společnosti: českých dlužníků odhodlaných půjčovat si jakkoliv, českých děvčat ochotných k čemukoliv, českých tlouštíků připravených cpát se čímkoliv a českých voličů hotových zvolit kohokoliv. Nezní to příliš vědecky, ale je to tak a o vědu tak jako tak ve studii vůbec nešlo. Česko je zkrátka holubník konzumentů opojených svobodou a hlavní přínos Facebooku – rovnoprávný feedback – je nebezpečně výbušnou zbraní. Až vám tohle dojde, pochopíte, že objektivní pohled autora je zhusta tvořen hrou na pravdu někde uprostřed, expozicí šancí a jejich úklid pod koberec. V teorii komunikace se taková dvojznačná strategie označuje termínem „dvojitá vazba“. Zahrnuje různé (zvláště protichůdné) úrovně abstrakce a hry v pořadí zpráv a stojí u vzniku schizofrenie jejich bezbranného příjemce. A to je pocit, který nás ovládl po podrobném prostudování prémiové studie. ANO i NE bez opory v metodice je nezdravě rozštěpený postoj.

Naštěstí od dob vydání Komického slovníku je statistika jedinou vědou, která umožňuje různým odborníkům ze stejných údajů vyvodit různé závěry. Přesvědčete se o tom na http://blog.emarketingassociation.com/blog/ema-blog/social-media-has-ruined-marketing nebo v českém překladu na http://www.int-cz.com/2011/11/24/socialni-media-zruinovala-marketing/ .

Pro přesnost musíme dodat, že se nevyjadřujeme vůbec k části pojednávající o Twitteru , protože nemáme za sebou jedinou komerční realizaci v prostředí Twitteru. Pokud však jde o Facebook, je třeba říci, že studie LUPA premium nepřináší, bohužel , žádný relevantní názor a tedy není studií. Velká škoda pro české firmy, které Lupu pokládají za srovnávací názorotvorný zdroj.

Milan Tříska
INT, s.r.o.

Proč? Důvodů může být několik.

1) Chyby aplikace

Chybami se zabývat nebudeme, byly uvedeny v minulém článku.

2) Doprava a platba

Cena dopravy (a platby) bývá jednou z častých možností, proč zákazník „dezertuje“ z obchodu. Nedávno jsem se setkal s obchodem, který za zaslání vytištěného dárkového kupónu v hodnotě 500 Kč požadoval 170 Kč poštovné. Poněkud přehnané. Zákazník, který přichází na náš web například ze zbožových vyhledávačů, kde vidí pouze cenu produktu, může následně na základě vysoké přidané ceny za dopravu opět odejít.

3) Zákazník není rozhodnutý nakoupit

Vkládání zboží do košíku bez pevného rozhodnutí objednávku dokončit je snad nejobvyklejší. Návštěvníci hledají produkty, které se jim líbí, nebo u kterých i zvažují nákup, nejsou ale ,,připraveni k nákupu“. Odhadujeme, že na tento případ připadá až polovina opuštění nákupního košíku.

4) Porovnávání cen

U kamenného obchodu znamená váhání s nákupem a porovnávání cen s konkurencí komplikaci v podobě návštěvy jiné prodejny, případně v návratu do prodejny předchozí. Na internetu je situace jiná – porovnání cen je otázkou několika kliknutí myší, případně přepnutí oken prohlížeče. V případě shodných nebo podobných cen pak hrají roli zdánlivé maličkosti, například důvěryhodnost obchodu, o několik dní delší dodací lhůta, drobné benefity pro zákazníka…

Jak z této šlamastiky ven?

V nákupním košíku jsme ve fázi zahájení procesu objednávky a máme celou řadu možností, jak zákazníka pozitivně motivovat.

1) Údaje v košíku

Dodací a platební možnosti by měly být uvedeny již v nákupním košíku a jejich cena by měla být přiměřená. Můžeme se tím vyhnout opuštění objednávky v některém z dalších kroků. Doporučujeme také k podmínkám přidat alespoň stručné vysvětlivky, aby si návštěvník mohl lépe představit, co se pod nimi skrývá.

2) Doprava za nižší cenu nebo zdarma

Motivujte zákazníka poskytnutím dopravy zdarma nebo za redukovanou cenu podle výše objednávky. Doprava zdarma (pokud pro ni samozřejmě máte prostor) je využívaným a oblíbeným ,,lákadlem“ jak pro zákazníky, tak i pro obchodníky.

3) Podpora

Kontaktní údaje jsou zpravidla uvedeny na každém webu, někde je ale nutné je hledat – a přitom zákazník často opustí objednávku. Uvedení telefonního čísla s krátkým doplňujícím textem v nákupním košíku může především u nejistého kupujícího vést k přímému dotazu na obsluhu s následným dokončením objednávky.

4) Benefity

Většina zákazníků ,,slyší“ na výhody. Nákupní košík je ideální místo pro jejich využití. Můžete nabídnout slevu nebo slevový kupón pro další objednávku, případně drobný dárek k aktuální a dokončené objednávce.

5) Testimonial

Důvěryhodnost a doporučení jsou klíčovým rozhodovacím faktorem nákupu na internetu. Máte-li možnost využít zákaznických doporučení, pak to udělejte. Dobrým nástrojem může být služba Ověřeno zákazníky – informace, že 99 % zákazníků by obchod doporučilo a 100 % zákazníků svou objednávku obdrželo, je výbornou referencí k uklidnění zákazníka a podpoře důvěryhodnosti obchodu.

6) Promarněná šance

Pokud máte aktuálně lepší cenu zboží nebo nižší cenu dopravy, nezapomeňte na to upozornit. Fráze ,,tato cena platí pouze do…“ je obvyklá nejen u kamenných obchodů a zákazníci na ni ,,slyší“. Vždyť kdo by si nechal utéct výhodnější nabídku

7) Nic neskrývejte

Neuvedení obchodních podmínek, reklamačního řádu, provozovatele obchodu nebo neúplné kontaktní údaje nesvědčí o upřímném přístupu k zákazníkům. Uvedené dokumenty a údaje by měly být úplné a snadno dostupné.

8 ) Registrace

Nikdy nevyžadujte registrace před pokračováním objednávky. Tato skutečnost byla uvedena už v „obvyklých chybách„, je dobré si jí ale připomenout.

míra opuštění=počet zákazníků, kteří dokončili objednávku / počet
zákazníků, kteří vložili zboží do košíku

Míra opuštění se může pohybovat i kolem 75%, v některých případech i vyšší.

Něco je špatně, ale co?

Vždy existuje určité procento návštěvníků, kteří použijí nákupní košík, aniž by měli v úmyslu nakoupit. Takže snížení míry opuštění na nulovou hodnotu je nereálné. Stejně tak ale existuje vysoké procento lidí, kteří mají o daný produkt skutečný zájem a jen otázka, kde ho nakoupí.

Podívejme se tedy na několik chyb, které bývají nejčastějším impulsem k odchodu.

1) Vyprázdnit košík.

Je s podivem, kolik obchodů toto tlačítko ještě používá, podobně jako tlačítko Ukončit objednávku nebo Storno v některém z dalších kroků. Je to podobné, jako kdyby v běžném obchodě před pokladnami visela cedule „zde zanechte váš nákup a odejděte„. Divné že – přesto stále používané. Cílem každého obchodu je dokončení objednávky, jakýkoliv podnět, který zákazníka vybízí k opaku je nesmyslný.

2) Nejasná nebo zcela chybějící cena dopravy.

Zákazníka zajímá nejen cena samotného produktu, ale i cena, kterou zaplatí za jeho doručení. Pokud mu nedokážete na tuto otázku jasně a srozumitelně odpovědět, je vysoký předpoklad, že odejde jinam. Podobným problémem může být umístění ceny dopravy do dalších kroků objednávky. Mnoho obchodů používá postup, kdy si nejdříve vyžádají osobní údaje zákazníka a teprve následně mu „sdělí“ cenu dopravy. Může to fungovat, vždy ale existuje riziko, že návštěvník odejde, protože není ochoten uvést své nacionále, aniž by si byl jistý, že objednávku dokončí.

3) Absence kontaktní údajů, obchodních podmínek…

Obchod je o důvěře. Zákazník, který v obchodě nakupuje, mu musí důvěřovat a pokud není schopen ověřit si základní údaje (existenci firmy, reklamační řád, dodací podmínky apod.), může být jeho důvěra nalomena. Máme ověřeno, že nejnižší cena je pouze jedním z kritérií dokončení objednávky, v nedůvěryhodném obchodě se prostě nenakupuje.

4) Vyžadování zbytečných osobních údajů.

Pro dokončení objednávky obchodníkovi obvykle stačí pouze několik základních údajů – jméno, adresa, telefon, email, u firemních zákazníků ještě název firmy, IČ, případně DIČ. Stačí. Chtít po klientovi, aby sděloval datum narození, velikost bot a číslo košile je zbytečné a zároveň se jedná hazard s jeho trpělivostí.

5) Registrace ano nebo ne?

Povinnou registraci před objednávkou považuje mnoho zákazníků za zbytečnou a otravnou, zvláště v případech, kdy se jedná o jednorázový nákup. Přitom se stále můžeme setkat s obchody, které před registrací nezobrazí dokonce ani ceny zboží. Registraci lze nabídnout jako volitelnou možnost v průběhu objednávky, vyžadovat ji ale pouze v nutných případech – pokud opravdu existují.

6) Komplikovaný nákupní proces.

Pravděpodobnost nákupu jde ruku v ruce s jednoduchostí nákupního procesu. Nejvyšší míru konverze najdeme u obchodů, kde lze objednávku dokončit na jedné stránce. Což ale zároveň není obvyklé už proto, že navrhnout dostatečně intuitivní jednostránkový checkout může být složité. Každým dalším krokem objednávky riskujete, že si to návštěvník rozmyslí.

7) Nejednoznačné pole (a logické nebo vizuální chyby obecně).

Představte si, že máte na stránce pole Jméno (firma). Firma nejste, máte to vyplnit? Jiný příklad – pole telefon je povinné, zatímco pole mobil ne. Pevnou linku nemáte, máte tam napsat číslo mobilu, které má ale svůj chlívek jinde? Dvě ukázky, které nutí návštěvníka přemýšlet co má udělat. Od rozpaků je jen krůček k odchodu.

Mezi další nedostatky pak patří především nedostatečná vizuální priorita ovládacích prvků (tlačítek), jejich nelogické umístění, chybějící zvýraznění povinných polí ve formuláři… A také třeba neexistující hierarchie objednávkového procesu, která zákazníka informuje, kolik kroků ještě k dokončení objednávky zbývá.

8 ) Neošetřená nebo špatně řešená chybová hlášení a vstupy

Je jen málo horších situací, než když vám kvůli špatně vyplněnému směrovacímu číslu zmizí celý pracně vyplněný objednávkový formulář s hláškou „špatně vyplněné PSĆ„. Pravděpodobnost, že někdo bude celé to martýrium absolvovat znovu je poměrně malá, takže je o cinknutí v kase méně. Napište zákazníkům co od nich očekáváte a ideálně ošetřete vstupní pole tak, aby se možnost chybného zadání snížila na minimum.

9) Pokračovat v nákupu

Tlačítko Pokračovat v nákupu (nebo třeba Zpět do obchodu) existuje snad v každém košíku. Otázka je, co se stane po kliknutí na něj. Obvyklým (a myslím že špatným) řešením je přesměrování na titulní stránku obchodu. Opravdu chci začínat úplně znovu? Pravděpodobně lepší možností je návrat do oddělení, ze kterého jsem zboží do košíku vložil. Otázka názoru. Osobně bych preferoval využití textových odkazů s nabídkou obou možností.

10) Stalo se vůbec něco?

Tento problém souvisí s využíváním možností různých skriptových knihoven pro vkládání zboží do košíku. Kliknete na tlačítko Koupit - a nic. Často ani netušíte, že zboží bylo přidáno do objednávky, protože akce proběhla „na pozadí“. V lepším případě dostanete zprávu o vložení a pak hledejte po stránce, kde se asi tak nachází vstup do košíku. Obvykle to bývá vpravo nahoře, pokud se ale jedná o dlouhou stránku katalogu ( a vstup je umístěn jinde než očekávám) , může být nalezení odkazu docela frustrující.

Příště: Jak motivovat zákazníky k dokončení objednávky

Z pohledu obchodníka se v praxi setkáváme s námitkou, že negativní příspěvky mohou jejich obchodu uškodit. Souhlasím, stejně tak pozitivní názory mohou zákazníkům při rozhodování pomoct. A přijmeme-li fakt, že vysoké procento zákazníků se rozhoduje právě na základě zkušeností a doporučení ostatních, nastává dilema. Mám využít recenzí a riskovat, že ne všem se u mě nakupuje dobře, nebo oželím zákazníky, kteří by u mě nakoupili na základě cizích zkušeností?

Kritika se šíří různě – prostřednictvím diskuzí, blogů, sociálních sítí, specializovaných serverů. Jistota je jedna – pokud se něco lidem nelíbí, tak si to řeknou. Na Heuréce máte výhodu, že o ní víte a můžete okamžitě reagovat. Taky můžete dělat mrtvého brouka, ale to je nejhorší možné řešení. Další plus je, že Heuréka umožní hodnotit pouze skutečným zákazníkům, čímž jsou do jisté míry vyloučeny falešné recenze a praktiky konkurence. Opodstatněná kritika také může pomoct najít a identifikovat problém, který by vás jinak ani nenapadl.

Problematické ale může být využití např. v prodeji nábytku. Doba výroby „na sklad“ skončila s érou RVHP a dodací lhůty jsou standardně dlouhé, běžně se pohybují v horizontu 4-6 týdnů a ani ty často obchodník nemůže stoprocentně garantovat a zároveň ani ovlivnit, protože je závislý na svých dodavatelích. Zatímco v prodejně bude zákazník dlouhou dodací dobu bez mrknutí oka akceptovat, můžete si být jistí, že na netu bude nespokojen a sdělí to i ostatním. A rázem tu máme problém, kdy i u jinak spolehlivého a bezproblémového obchodu máme vlnu negativních recenzí, které mají jedno společné – dlouhý čas dodání.

Dalším sporným místem mohou být ceny. Je obvyklé, že prodejny dodávají nábytek na obou koncích cenového spektra. V recenzích to ale zohledněno být nemůže, takže například recenze značkové sedací soupravy je postavena na roveň recenzi levné válendy za tisícovku, od které ovšem zákazník očekával plnohodnotnou službu, což je v podstatě neslučitelné. V tomto případě je ale šance, že dobrým vysvětlením můžete negativní dopad eliminovat.

Přestože službu Ověřeno zákazníky obecně doporučujeme, jsou odvětví, kde je implementace diskutabilní a je na zvážení konkrétního obchodu, zda ji použít nebo ne.

Jan Nachtigal

1. VE SKUTEČNOSTI JSME NEPOSLOUCHALI SVÉ ZÁKAZNÍKY – O.K, měli jsme cílové skupiny, ale vedli jsme s našimi zákazníky monolog. Ne dialog. Zákazníci nemohli brblat a stěžovat si na naše špatné služby nebo naše špatné produkty celému světu. Mohli jsme drtit drobnou konkurenci silou našich reklamních budgetů, ne kvalitou naší služby (s pár výjimkami)

PROČ JE TO DŮLEŽITÉ – Protože nyní s námi může drobná konkurence soutěžit .

2. MOHLI JSME VYUŽÍVAT DRAHOU A ÚŽASNOU KREATIVU PRO ĆASOPISY , DIREKT MAIL A DALŠÍ MÉDIA – Dobře , stále tady jsou časopisy a noviny , ale pokud jste poslední dobu neprožili v jeskyni, museli jste si všimnout, jak se zmenšují . Direkt mail je zcela pryč už od minulé dekády, a U.S.poštovní úřad bez pomoci státu zkrachuje nejpozději v prosinci. Naše časopisy jsou na iPadech. Dnes máme textové inzeráty/ malé věci/ bannerové proužíčky nebo tweety o 140 znacích, sociální skupiny, fanoušky a „To se mi líbí“.

PROČ JE TOHLE DŮLEŽITÉ – protože dnes musíme být ještě kreativnější než kdysi, když chceme představit svou společnost na Twitteru, Facebooku a LinkedIn ( a dalších internetových médiích). Máme menší plátno a proto musíme pracovat se štětci mnohem zručněji.

3. MOHLI JSME MĚŘIT – S Nielsenem, Arbitronem, ABC atd. jsme mohli mít důvěryhodná čísla, prověřená desetiletími/ co je proti tomu posledních pár let ). Dnes jsme bombardování statistikou, ale kolik z toho je potřeba pro marketingové rozhodnutí.

PROČ JE TOHLE DŮLEŽITÉ – Potřebujeme zredukovat naši metriku na akceschopné a relevantní statistiky namísto zavalování daty.

4. NAŠE MÍSTA BYLA ZAJIŠTĚNA – Ve starých časech, když jste si chtěli vydělat a udržet práci stačilo dělat to, co jste dělali doposud. S průnikem sociálních médií a příchodem nových technologií a zařízení nemáme žádná historická data k zajištění úspěchu. Takže se musíme chytat příležitostí.

PROČ JE TOHLE DŮLEŽITÉ – Protože marketing už není „bezpečný“ – riziko je vyšší než kdy jindy, ale stejné je to i s odměnou .

5. OSLAVNÝM MARTINI JSME SI MOHLI PŘIPÍJET UŽ K OBĚDU. Nevypadá, to že to ještě kdy půjde.

PROČ JE TOHLE DŮLEŽITÉ – Protože to bylo fajn.

Proč jsem já důležitý

No, vlastně nejsem, i když díky radám Kevina Lee, absolventa Yale a CEO (http://www.didit.com)
A TAKÉ DÍKY VAŠÍ POMOCI JSME VYBUDOVALI NEJVĚTŠÍ MARKETINGOVOU SKUPINU SVĚTA.
Moment, jen zkontroluji čisla na LinkedIn – 363,308 nás bylo před minutou. K tomu naše síť na Facebooku, Twittrer a Ningu a tisíce marketérů, kteří jsou našimi „followery.“

Prosím, sledujte si nás na odkazech uvedených níže .
Robert Fleming
President/CEO
eMarketing Association
www.eMarketingAssociation.com

http://www.facebook.com/emarketingassociation
http://twitter.com/eMarketingAssn

Přetištěno s laskavým svolením autora

Originál textu najdete na : http://blog.emarketingassociation.com/blog/ema-blog/social-media-has-ruined-marketing

Milan Tříska odpovídal na otázky magazínu CIO Business World.cz

Na otázky magazínu Stolaři – truhláři odpovídal Milan Tříska.

Celý článek najdete na www.stolari-truhlari.cz

V článku, publikovaném na Aktuálně.cz se k problematice vyjadřuje i náš marketingový konzultant Petr Styx:

Právě v tom je vnímání značky výrazně odlišné. Zatímco většina nakupujících třeba v Německu nebo Británii si uvědomuje, že švédský řetězec nabízí hlavně cenově dostupné řešení pro méně majetné, studenty nebo mladé páry, Češi ji stále vnímají jako prodejce značkového nábytku ve střední cenové hladině. „Zatímco anglosaská kultura oceňuje řemeslné zpracování, ruční výrobu a kvalitní materiál, u nás vládne spíš italské vnímání – nezáleží tolik na kvalitě provedení, ale na designu, na vzhledu,“ vysvětluje marketingový odborník Petr Styx.

K problematice se v článku na Aktualne.cz vyjadřoval opět náš kolega, marketér Petr Styx: